Opět jsem tu s na mě neobvyklým článkem, ale tentokrát pro změnu s vypravovacím. Chci tak trochu rozjímat nad svou návštěvou v Bruselu, kde jsem měla za úkol líčit naši poslankyni pro Evropský parlament Martinu Dlabajovou na focení s Martinem Faltejskem. Připravte se na pěkně dlouhý čtení, protože napsat tenhle článek, který vychází asi na 2 normostrany, mi dalo opravdu hodně práce a spoustu času. Proložila jsem ho fotkama, který Martin v průběhu výletu nafotil a myslím, že se mu víc než vydařily, takže koho nebaví číst dlouhý články, může prolítnou aspoň ty fotky ;).
A teď pěkně od začátku.
.... Jednoho říjnového dne mi Martin (fotograf) volal, jestli bych prý nechtěla jet do Bruselu líčit naši europoslankyni na focení. Výlet na 3 dny, odpověz do 30-ti minut. Odpověděla jsem asi do 10-ti...
Vyjeli jsme první prosincovou středu ráno z Prahy s Nomády a s týmem Martiny Dlabajové, který vyrážel už ze Zlína hrozně hezkým tygřím autobusem.
Nomádi jsou kluci, kteří pomáhají Martině s marketingem. Já poznala 3 jejich členy - Lukáše, Kermese a Skákalu. Zábavní kluci :-D a svou práci dělají výborně, hlavně trochu jinak. Vesměs více než sympatická parta.
V asi 10 večer jsme konečně dorazili do Bruselu a chvíli nato jsme už měli malou poradu o tom, jak proběhne následující den. Zjistila jsem, že se se mnou časově nijak zvlášť nepočítá. Resp. skoro vůbec... Řekla jsem si tedy o 30 minut času, a tak jsme naplánovali náš sraz s Martinou na 8 ráno (v 8:30 už začínal program).
Všechno by bylo super, kdybychom:
za 1. nechytli hrozně protivnýho taxikáře, kterýmu jsme navíc omylem z auta vzali jeho věci (:-D :-D :-D) a tak jsme na něho museli ještě počkat než se pro ně vrátil
a za 2. neprocházeli kontrolou jak na letišti. Dostat se do evropskýho parlamentu, to není jen tak. Kdo by to byl řekl...
K Martině jsme tak dorazili asi v 8:15 s tím, že potřebovala ještě čas na přípravu a na převlečení... Yeah! Pro mě 10 min na make-up i vlasy, co víc si přát... V podstatě jsem stihla jen maličko doladit její líčení a upravit rozcuch, který měla.
Pak přišel na řadu program. Přijeli studenti z ČR z nějaké soutěže, kde si zkoušeli být europoslanci. Akorát přijeli o 20 min později. Bez vysvětlení proč. Mohla jsem mít víc času. Whatever... Martin z tohohle setkání nafotil asi miliardu fotek a získal asi tucet obdivovatelek :-D.
Ze setkání se studenty jsme skoro běželi zpátky do kanceláře. Předělat vlasy a dodělat výraznější rtěnku k jiným šatům. 2 minuty. Wow! Přitvrzuje.
Pak jsme se proběhli venkem na přednášku pro studenty, tentokrát ze Zlína (pozn. tohle byl výjimečný den, proto jsme tam přijeli na focení, jinak tam nebývá tolik studentů na programu) . Prošli jsme další kontrolou, ale svezli jsme se s nějakými studenty s Itálie, tak to nezabralo tolik času...
Tahle přednáška byla o dost záživnější. Nejprve ji totiž uváděl pán, který se pro mluvení asi narodil. Ostatně mluví asi 13-ti jazyky a trochu mě přesvědčil, že i já se musím nějaký další naučit. Vlastně i tu angličtinu musím potrénovat. Pokud nad něčím takovým, jako je studium jazyků rozmýšlíte, tak už nerozmýšlejte... Tohle mě opravdu přesvědčilo. Připadala jsem si tam jako trubka a to jsem si myslela, že docela umim....
Pak mluvila Martina. Dozvěděla docela dost zajímavých věcí, třeba o programu PročByNe. To je projekt motivačních stáží a zní fakt super.Nejvíc se mi na něm líbí, že vás nikdo nebude hodnotit podle známek, ale podle toho jak se prodáte (motivační dopis nebo něco na ten způsob). Nevim, jak jste na tom se známkama vy, ale já (až na pár předmětů) nic moc. Kdybych už svůj job neměla, tak se tam asi sama přihlásím :-D
Po přednášce jsme se šli podívat do sněmovny (?prostě tam, kde se hlasuje). To bylo super, zkusila jsem si i "překládací sluchátka". Bylo zajímavý poslouchat, jak někdo okamžitě překládá to, co jiný řekne... Ale pořád jsem nepochopila, jak někdo dokáže zároveň poslouchat/vnímat a u toho mluvit :-))
Pak už přišel konečně oběd (měli jsme všichni pořádnej hlad), kavárna, a šli jsme fotit k Martině domů. Tam byla už trochu pohodička. Byl krásnej - menší, ale vzdušný, světle laděný se zajímavými detaily... Vážně pěkný. Schodů teda jak na mrakodrap, ale výhled stál za to. Martina prohlásila, že ten byt ještě za světla asi ani neviděla :-D
Na večer byla naplánovaná večeře a k ní mělo přijít i večerní líčení. Chtěla jsem to udělat hned, ještě na bytě, jenže všichni vypadali tak zničeně a zmoženě (i já jsem byla), že jsem s tím už nikoho nechtěla otravovat... Teda ne že bych nechtěla, ale Kermes vymyslel, že Martinu dolíčím až v oné restauraci na dámských toaletách, tak jsem se s tím smířila a počítala s tím....
Hahaha! Byl tam jen jeden dámský záchod o rozměru asi 1 x 0,5 m^2 (to jsou metry čtvereční), včetně miniaturního umyvadla, do kterého jsem si naházela věci na líčení. Martina musela sedět na zaklopené záchodové míse a já stála nad ní. Romantika.
Nejprve nám tam někdo zhasl, protože vypínač byl zvenku (inteligentně), a asi po pěti minutách se na nás začala dobývat nějaká zákaznice, která si zřejmě urputně potřebovala odskočit. A když říkám dobývat, tak myslím DOBÝVAT!!! Málem vylomcovala dveře a k tomu zavolala obsluhu.... Parádička! Ještě lepší bylo, když jsme z té místnosti vyšly dvě...
Potom už byla jen hodně zábavná večeře se spoustou lidí (bylo nás tam asi 20?) a druhý den jsme jeli na výlet do města Bruggy, který je mimochodem fakt krásný. Bylo v plánu, že i na tenhle výlet Martinu nalíčím, ale nebylo kdy a nebylo kde. Takže jsem jen sebou v kabelce táhla asi 5 kg nepotřebného líčení. A jelikož Martina měla ještě nějaké jednání se svou skupinou/týmem, měli jsme rozchod. A tak jsme s Faltejsem nakupovali pralinky a čokošku a prolezli snad všechny obchody, než jsme si konečně vybrali.
K večeru jsme vyrazili opět do ČR, kam jsme dorazili asi v 5 ráno. A nebýt toho, že jsem si v našem tygřím autobuse zapomněla peněženku a někde po cestě vytratila i klíče, tak to byl úžasně inspirativní výlet se zajímavýma lidma, který jsem, doufám, neviděla naposledy :-)
A pokud jste se dočetli až k těmto slovům, vězte, že jste konečně na konci. Gratuluji a zároveň děkuji! :-)
Budu moc ráda za vaše reakce na tento zážitkový článek, a proto jsem zpřístupnila komentáře. Od teď se budou zobrazovat i bez schvalování.
Radka
PS: a tohle je zkrácená verze :-)))